Sokolská župa Rakouská

X

X

Dějiny Sokolské župy Rakouské

Dr. Emanuel Březina

první starosta Sokola Vídeň předchůdce

dnešní Sokolské župy Rakouské

zvolený  03. března  1892

V roce 1862 vznikla  první  Sokolská  jednota v Praze - Sokol  Pražský, na  jejimž vzniku měli podstatnouzásluhu Dr. Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner. Ani ne o 5 let později se začal tvořit první sokolský spolek ve Vídni

 

1867  První a ustavující valná  hromada se konala 03. března 1867 jako 25. sokolská jednota vůbec. Sokol Vídeňský              patří mezi nejstarší české spolky ve Vídni.

 

1887   název jednoty byl změněn na "Jednota Sokol Vídeňský". Po 21 letech trvání první jednoty došlo k  rychlému rozvoji Sokola - byly zakládany další jednoty a to:

 

1888   Jednota Vídeň - Pětidomí     "Sokol Tyrš"                        XV. okres

 

1889   Jednota Vídeň - Hernals       "Sokol Fügner"                 XVII. okres

 

1892   Jednota  "Sokol Favoritský"                                             X. okres

 

            Ve dnech  12. a 13. března 1892  oslavila  první Jednota Vídeňská své 25-leté jubileum. V  její  čelo nastoupil  nový  starosta  Dr.  Emanuel  Březina, člověk rozhodný - byla to šťastná volba pro vídeňské Sokolstvo. Tehdy se zrodila myšlenka spojení jednot v jeden nerozborný celek. Bylo to velice důležité, protože tehdejší  politická situace nebyla příliš příznivá Sokolské myšlence. V pevném celku se lépe čelilo nepříznivosti doby

 

1893   Jednota  "Sokol Leopoldovský"                                            II. okres

 

1894   - 18. března -  byla založena  "Sokolská župa Dolnorakouská" - která existuje po dnes jako župa Rakouská, která byla i dočasně jmenována Vídeňská. Ale k dnešku byla ješ- dlouhá, svízelná, časem i nebezpečná a s mnohými ztrátami spojená cesta.

 

            Pod vedením župy Dolnorakouské pak vznikaly další jednoty:

 

1896   Jednota "Sokol Floridsdorfský"        XXI. okres

 

1899   Jednota "Sokol Podlipný"                V. okres

 

1900   Jednota "Sokol Havlíček"                III. okres

 

1901   Jednota "Sokol Alserovský"            IX. okres

 

1906   Jednota "Sokol Podunajský"            XXI. okres

 

1907   Jednota "Sokol Simmering"            XI. okres

 

1908   byla usnesením župy změněna všechna jména na "Sokol Vídeň" s číslem okresu.

            A následovaly další jednoty:

 

1910   Jednota "Sokol Vídeň XVIII"            XVIII. okres

 

1922   Jednota "Sokol Vídeň XII"                XII. okres

 

            Mimo Vídeň byly založeny ještě jednoty:

 

1907  Jednota  "Sokol Dolní Velenice"

 

1908   Jednota "Sokol Poštorná - Atzgerdorf"

            Mimo svazek župy existovala krátkou dobu jednota ve Štyrském Hradci - Graz

 

Doba kolem  roku  1910  byla  pro Sokolskou  župu Dolnorakouskou dobou rozkvětu - počet členstva dosáhl závratné výše - více jak 30.000 členů.

 

Nemohu  Vám  vypočítat  všechny  sokolské  podniky,  které se konaly až do osudného roku 1938. Vzkvétalo české školství ve Vídni a vzkvétala tím i činnost sokolská.

 

Rok 1941 přinesl absolutní konec. Školy zavřeny,  spolky rozpuštěny a jejich majetek byl zabaven. To byl první krok k likvidaci české menšiny ve Vídni. V řadách sokolských došlo stejně tak  jak v ostatních  spolcích k bezohledné  persekuci,  která  končila  mnohdy nelidským pronásledováním a smrtí našich hrdinů.

 

Rok 1945  pak přinesl  osvobození  Vídně. Cena však byla vysoká. Tělocvičny z velké části v ssutinách, členstvo těžce postiženo. Mnozí  hned po skončení  války pomýšleli na návrat do Československa, zbylí měli co dělat s přežitím a zajištěním svého denního života.

 

A přece na sklonku roku 1945, kdy ve Vídni chybělo vše, co dnes pokládáme za samozřejmé - teplo, světlo, voda - sešla  se  skupina Sokolů-nezmarů, kteří začali rokovat o novém začát-ku. První schůzka se uskutečnila v spolkové místnosti Stumpergasse 1 ve Vídni VI-Gumpendorfu. Účastníci - sestry Čásenská, Kympergerová a bratři Bílek, Kymperger, Pakosta, Polák, Šmrha a další  se  dostavili  pěšky,  mnohdy  až z druhého konce Vídně.  Hodinové pochody na  schůzky  nebyly  vzácností  -  nebylo  dopravních  prostředků.  Ale  nikdo  si  nestěžoval. Schůzky se konaly dopoledne, protože po 20. hodině byl zakázán pobyt na ulici.

 

Když z jara  roku  1946 polevily mrazy - nikde nebyla možnost k vytápění místností - začínaly první  cvičební  hodiny  ve  školách v  Marchettigasse,  Quellenstrasse,  Erlgasse  a  Beheim-gasse. I sokolské hřiště a koupaliště v Kierlingu se znovu přihlásilo k životu.

 

Na podzim  roku 1946  a během roku 1947 se počal  normalisovat život, ovšem za podmínek, které jsou dnes nepředstavitelné.  Ještě dávno  nebyly  odstraněny válečné škody, nejistota cizímy  vojsky  obsazeného  města byla větší, nežli kdy jindy. Ale sokolovalo se, a na obzoru se objevila naděje XI. Všesokolského sletu  1948 v Praze. Nikdo si tehdy nedovedl představit za jakých okolností a s jakými následky bude slet  pořádán. Krátká doba pomyslné svobody a lepšího zítřku náhle skončila únorem 1948.

 

Poválečná  reemigrace  nám  způsobila  veliký úbytek  členstva. Odešla jedna celá  generace a  zanechala  mezeru,  kterou  se  již  nikdy  nepodařilo  zaplnit. I když následovaly emigrační vlny let  1948  a  1968,  nedošlo  k znatelnému a stabilnímu vzrůstu počtu našeho členstva. A problematika fysického stáří způsobila své.

 

Rušením a slučováním  Jednot  jsme dospěli  k dnešnímu  stavu  -  počet  se zmenšil z kdysi 14-ti na dnešní stav - 8 Jednot.

 

V roce 1948 došlo v Praze k násilné změně tamnějších politických poměrů, která  znamenala konec Sokola v Československu.  Naše župa se stala  přez noc hlavním nositelem myšlenky svobodného Sokolstva v Evropě. Postupně se vytvářely základní prvky pro založení Ústředí československého  Sokolstva v zahraničí,  které  pak  bylo  skutečně v roce 1950 založeno v USA. Čelní činitelé bývalé ČOS - sestry Marie Provazníková, Jarmila Uhlířová a bratr Dr.Antonín Hřebík se o to plně zasloužili.

 

Rok 1952 byl pak zase jednou mezníkem v životě naší župy. Ukončili jsme vazbu k ještě existující, ale komunisty ovládané ČOS. Stali jsme se členem "Ústředí  československého Sokol-stva v zahraničí". Tím jsme jasně vytyčili náš úkol, směr a cíl.

 

Na  mimořádné  a  velmi  rušné  valné  hromadě župy dne 12. července 1952 v  Národním domě Turnergasse  (XV.okres)  došlo  k  odloučení  4  jednot,  které  z různých důvodů hledaly spolupráci s Prahou.

 

Jedna  jednota  našla  dosti  brzo  cestu  zpět do župy.  Nejstarší jednota - "Sokol Vídeň I" - a "Sokol  Vídeň V"  spojené  svého  času  v  jednotu  "Sokol  Vídeň  I/V"  společně  s  jednotou "Sokol  Vídeň X"  cestu zpět do župy  nenašly. Dnes ovšem  jsou  všechny  jednoty opět členem "Sokolské župy Rakouské".

 

Na vzdor všem snahám a pokusům o rozvrat a neůspěch jsme se  úspěšně  zúčastnili  pořádání sedmi  "Sokolských Sletů Svobodného Sokolstva v zahraničí"  a jiných podniků, I když tehdy nebyla vyhlídka na podstatnou změnu,  nikdy jsme nezaváhali a neustáli v sokolování. Naše vytrvalost byla odměněna.  V lednu 1990  jsme se mohli zúčastnit "Ustavujícího sjezdu ČOS" v Praze. Událost, která se po desetiletí zdála být nemožnou.

 

Rok 1990 se stal mezníkem a kulminačním bodem. Neočekávaný ruch se zmocnil nás všech VII. Slet československého Sokolstva v  zahraničí  nabyl  neočekávanou  aktualitu - sestry  a bratři  z  Československa  se  mohli svobodně zúčastnit Sletu v Paříži. Naše předsletové cvi-čení ve  Vídni v  Budozenteru se stalo  prvním  neočekávaným triumfem  svobodného Sokol-stva. Více jak 25 autobusů  přijelo z jižní  Moravy a z Čech se Sokoly, kteří  využili první příle- žitost účasti na Sokolském předsletovém cvičení. Ať už  jako  cvičící nebo jen diváci. A euforie pokračovala. Započaly přípravy XII. Všesokolského sletu v Praze 1994.

 

Začátkem července 1994 se stal dlouholetý sen skutečností.  Jeli  jsme  do Prahy na Slet! Pochodovali jsme Prahou v slavnostním průvodu, vstupovali Branou borců na Strahovské sletiště, sledovali z tribuny dění na cvičební ploše - hned pod prezidentskou lóži, kde svého ča- su sledoval dění  sám  TGM.  Minulost  našla  pokračování v přítomnosti. Nesmíme však pře-hlédnout  že  odstup  40-ti let zpúsobil různé změny v názorech a zvyklostech společenského života. Je na nás upravit naše jednání a náš  postoj tak, aby Sokol i v budoucnu mohl ob- stát nárokům doby.

 

Budeme v tradici pokračovat a ukážeme, co Sokol zmůže. Slibné omlazení našeho cvičitelského zboru a vzrůst majetku nám dají předpoklady k tomu !

 

Dále  bych  chtěl  poděkovat sestře župní náčelnici Dr. Frey-Maternové za to,

že mi umožnila použít její diplomové práce k sestavení historických dat mého projevu.

 

NAZDAR!


Slavnostní projev župního starosty Dipl.-Ing. Jiřího Nováčka

ku 120. valné hromadě Sokolské župy Rakouské

dne 20. dubna 1996.



Historii celého SOKOLA najdete do detailu na stránce ČOS


www.sokol-cos.cz