BLÍŽÍ SE 48. SOKOLSKÝ SRAZ  V OETZU

Pomalu, ale jistě se blíží letos již čtyřicáté osmé setkání Sokolů v tyrolském Oetzu. V jeho pořadatelství se pravidelně střídají Sokolská župa rakouská, Sokol Mnichov a Sokolská župa švýcarská. Tentokrát jsou na řadě Švýcaři.

Sokolská setkání v překrásném horském prostředí tyrolského Oetzu mají již dlouhou tradici. Nebýt nucené dvouleté přestávky z důvodu pandemie covidu, bylo by letos toto setkání již padesáté.

Po celá léta se veškeré naše sportovní aktivity odehrávaly na louce v Piburgu, malebné osadě nad Oetzem. Bohužel jsme v loňském roce o louku rozhodnutím majitele využít ji k vlastnímu podnikání, přišli. Svaz turistů v Oetztalu sokolům jako náhradu nabídl dětské hřiště přímo v obci Oetz. Byla to velká výzva pro župu rakouskou, která sraz organizovala v úplně nových podmínkách. Loňská účast a následný ohlas byly víc než potěšující. Nikdo si loni nepomyslel, že hřiště i cesta kolem něho budou za rok z důvodu nebezpečí sesuvu skály uzavřeny. Švýcarští sokolové stojí letos, podobně jako my v loňském roce, před stejným úkolem - totiž, opět ve změněných podmínkách uspořádat sraz, který si s těmi předchozími nezadá a na který budou účastníci ještě dlouho vzpomínat.

Pro účast není třeba být zdatným sportovcem. Program nabízí i různé hry a soutěže pro děti i dospělé, ke srazu patří tradičně dva večerní táboráky s opékáním vuřtů a společným zpěvem - obvykle za doprovodu několika kytar. Shrnula bych to slovy: Kdo to nezažil, neví o co přišel. Zvu vás tedy především jménem župy švýcarské do Oetzu ve dnech 27. - 29. května 2023. Přátelské prostředí a dobrá nálada zaručeny!

Nela Štěrbová 04.05.2023


SOKOLOVÉ OPĚT V TYROLSKÉM OETZU

Na letošní (2022) tradiční sokolské (v pořadí již 47.) setkání v Oetzu jsme se náramně těšili. Vždyť jsme se neviděli od toho posledního o Letnicích 2019. Konečně jsme se zase mohli vydat na cestu do malebného horského údolí Oetztal!
V organizování se pravidelně střídají tři sokolské župy: Rakouská, Švýcarská a Sokol Mnichov. Letos byli na řadě ,,Vídeňáci" a neměli to tak docela snadné. Sraz se totiž poprvé nekonal na nám již dobře známém místě, na louce v Piburgu, nýbrž na nově přiděleném dětském hřišti v blízkosti tamějšího sportovního stadionu.

Úkoly jsou vždy již dopředu rozděleny: muži se v sobotu ráno rozjedou auty naloženými až po střechu (ba i s truhlou na střeše) na místo konání, zatímco ženy se vrhnou na regály supermarketu, aby jednak zásobily bufet, jednak se postaraly o stravu pro následující dva sportovní dny. Když jsem se konečně dostala na hřiště, velký stan byl již postaven a stejně tak bylo připraveno i volejbalové hřiště. Dovezené sudy piva a nealkoholické nápoje čekaly vyrovnané ve stanu. Na určeném místě hloubili dva bratři díru pro vlajkový stožár. Bratr náčelník již také "úřadoval". Vybaloval zvukovou aparaturu, přijímal přihlášky na volejbalový turnaj a připravoval vše na oficiální zahájení dle programu ve 14:30 hodin.

Děti se výborně zhostily vztyčení sokolské vlajky za zvuku Sukova pochodu "V nový život", br. náčelník pronesl uvítací řeč a zanedlouho již bylo slyšet povzbuzující výkřiky diváků kolem volejbalového hřiště. Mix-volejbal jako hlavní sportovní disciplína srazu byl odstartován. Kdo nesledoval turnaj, mohl si v různých časech dle programu vyzkoušet lukostřelbu, vrh koulí, šipky,,,mölky", žebříčkový golf; zkrátka vybrat si, v čem by později mohl soutěžit. Ani naši nejmenší účastníci nepřišli zkrátka. Pro ně ses. náčelnice připravila množství her a soutěží, za které byly odměňovány čokoládovými medailemi.

Celé sobotní odpoledne a celá neděle byly věnovány sportovnímu klání, které jen občas přerušil bratr náčelník přivítáním některého z významných hostů, jakou byla např. starostka České obce sokolské sestra Moučková, starosta župy Rakouské br. Frey-Materna, který kvůli nepředstavitelně silnému provozu nestihl dojet včas na zahájení, či páter Švehla z Mnichova, který již tradičně v Oetzu slouží polní mši za zakladatele Sokola Dr. Miroslava Tyrše, který zde v roce 1884 zahynul.

Nedělní dopoledne je věnováno běžeckému závodu ve třech kategoriích: muži, ženy, děti. Jeho trasa musela být kvůli změně místa konání nejprve nově určena, čímž se "běh kolem Piburgského jezera" změnil na "přespolní běh". Mezi běžci bylo mnoho volejbalistů, takže sotva doběhli a trochu se vydýchali, už nastupovali k dalším zápasům.

Zatímco sobota se co do počasí vydařila lépe, než jsme očekávali, v neděli navečer se zatáhlo, bouřka a liják přerušili volejbalový turnaj. Zápas o třetí místo se nekonal, Vídeň jako pořadatel galantně přenechala 3. místo svému soupeři. Jistěže má každý radost z úspěchu a získání nějaké medaile, ale na srazech v Oetzu nám jde především o to zúčastnit se, užít si sportovní náladu a radost z toho, že jsme se zase mohli vidět a popovídat si. A to se pak už dělo u dvou večerních táboráků, kde se opékaly buřty, a protože v sobotu bylo vskutku krásné počasí. Také pivo šlo dobře na odbyt. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se písničkář a kytarista Ľubor Hraník z Mnichova a postaral se o neskutečně krásnou atmosféru celého večera, který skončil hodinu po půlnoci. Jeho široký repertoár dětských, táborových i populárních písní chytil za srdce snad každého. Prostor před stanem se na dlouhé hodiny proměnil v taneční parket. Ani během uplakaného nedělního večera dobrá nálada účastníky neopustila. Oblíbený kytarista sice musel z pracovních důvodů odjet, ale br. náčelník měl v záloze nepřeberné množství reprodukované hudby a bylo obdivuhodné, že ani stále plačící obloha tanečníky nezahnala.

Mokrý nedělní večer nám neudělal čáru přes rozpočet. Táborový oheň se konal a při něm i důležité vyhlašování vítězů jednotlivých soutěží. Úžasná atmosféra radosti ze získaných medailí a diplomů, cvakání spouští fotoaparátů... A hudba vyhrávala dál, dál se zpívalo a tančilo až do půlnoci. Pondělní dopoledne patřilo polní mši svaté a následnému průvodu dle možností v sokolských krojích či vycházkovém sokolském oblečení, se sokolskými historickými prapory k Wellerbrücke, místu, kde se nacházejí tři desky uctívající památku Dr. Miroslava Tyrše. Zde byl sokolský sraz důstojně zakončen zazpíváním české a slovenské hymny a předána štafeta příštímu organizátorovi srazu 2023 a to župě Švýcarské.

Zcela úmyslně neuvádím jednotlivá jména těch, kteří se o zdárný průběh setkání zasloužili. Především nechci zarmoutit toho, na něhož bych snad zapomněla. Všem ale patří veliký dík a obdiv nejen za jejich práci přímo na místě, ale za všechny přípravy, dovoz celého vybavení a pochopitelně i toho dobrého českého piva.
Řekla bych, že setkání v tomto pro nás novém prostředí se skutečně vydařilo. Lidé si na menším prostoru byli i nějak blíž. Anebo to snad bylo tou dvouletou nucenou přestávkou? To ale na výsledku nic nemění. Příští sraz se koná o Letnicích 2023, pořadatelství přebrali Švýcaři a my jim už dnes přejeme alespoň takové počasí, účast a náladu, jaké jsme zažili letos, a zároveň slibujeme, že určitě chybět nebudeme.

Nela Štěrbová 4. 7. 2022