Již po osmačtyřicáté se v nádherném horském prostředí malebného Oetzu sešli v Tyrolích sokolové z mnoha evropských sokolských žup, aby si společně zasportovali a uctili památku zakladatele Sokola Dr.Miroslava Tyrše, který zde v roce 1884 zahynul.

Starosta obce Oetz se nemýlil, když pořadatelům letošního srazu, Sokolské župě Švýcarské, sliboval pěkné počasí po celý víkend letnic. Od soboty do pondělí bylo možné v Oetzu slyšet češtinu a slovenštinu téměř všude. Nejvíce ovšem na místech, kde se po dva dny odehrávala četná sportovní klání, po nichž následoval zasloužený oddech u táboráku s tradičním opékáním vuřtů a jiných dobrůtek.

Taková velká akce, na níž se sejde na 300 účastníků, se neobejde bez řádných příprav. A nebyli bychom sokolové, kdybychom si vzájemně nepomohli. Švýcaři museli zajet do Oetzu již v únoru, aby se s tamějším svazem turistů a obecním zastupitelstvem dohodli na místě konání srazu, protože nad dětským hřištěm, kde se loni setkání konalo, došlo k sesuvu půdy a muselo být tudíž z bezpečnostních důvodů uzavřeno. Letos se sportovalo na tréninkové části velkého fotbalového hřiště, nedaleko loňského místa srazu. Před vstupní branou do sportovního areálu je malá loučka, na které byl postaven velký stan, sloužící pořadatelům jako správní základna a rychlý úkryt pro případ deště a v neposlední řadě jako bufet, který letos opět obsluhovali "Vídeňáci". Čepovalo se dobré české pivo, milovníci kávy si také přišli na své a pro děti byly připraveny nealkoholické nápoje.

Od 14 hodin se do stanu trousili sokolové přihlašující svá družstva na volejbalový mix-turnaj a před stanem nacvičovala skupinka malých dětí pochod se sokolskou vlajkou ke stožáru. "Na ostro" to zvládli opravdu na výbornou! Za zvuku fanfár Josefa Suka se poté na stožáru třepetala sokolská vlajka a Sokolské setkání 2023 bylo oficiálně zahájeno.

Vzápětí byl odstartován také volejbalový turnaj, na němž o prvenství soutěžilo celkem osm družstev. Hrálo se na dvou hřištích ve dvou skupinách. Rozhodnuto bylo až v neděli, kdy se turnaj dohrával. Souběžně totiž probíhalo mnoho dalších sportovních soutěží pro děti i dospělé. Kromě volejbalového turnaje se v Oetzu tradičně běží běh zdatnosti. Ten se konal v neděli a to v několika kategoriích. Od těch nejmenších dětiček přes starší děti, ženy až po muže, kteří měli trasu dvojnásobnou.

A ještě jednu soutěž si pro nás pořadatelé vymysleli. Měli jsme vytvořit živý obraz s názvem "Nezbední sokolíci vyprovázejí Dr. Miroslava Tyrše lesem plným hříbků a skřítků do Oetzu". Přihlásily se pouze dva týmy: "Šnycle" z Vídně a "Burčáci" ze Zábřehu. Porota hodnotila oba obrazy po stránce uměleckého dojmu, technické provedenosti a sportovní obtížnosti. Zřejmě se líbily oba stejně, oba dva byly ohodnoceny 54 body. Jak diplomatické rozhodnutí našich švýcarských přátel!

V sobotu i v neděli byl vždy, po skončení sportovního programu, slavnostně zapálen táborák, nad jehož plameny se grilovaly pomalu hnědnoucí vuřty. Před stanem se rozestavila skupinka hudebníků a zpěváků, která se až do pozdních hodin, přesněji řečeno až do únavy prstů a hlasů, postarala o dobrou náladu, která činí sokolské srazy tolik oblíbené a nezapomenutelné. Zatímco sobotní táborák bývá zahajovací, při nedělním táboráku jsou vyhlašovány výsledky soutěží a rozdávány medaile a diplomy. Především při odměňování dětí se fotoaparáty či mobily rodičů přímo předhánějí ve cvakání spouští a potlesk téměř neustává. Po tomto slavnostním ceremoniálu se opět hraje, zpívá a tančí. Později, pro ty nejvytrvalejší, pouštěl reprodukovanou hudbu DJ Robert. A neptejte se prosím do kdy.

Uveřejňovat zde výsledky všech soutěží by asi zabralo hodně místa. Prozradím tedy jen, že "Vídeňáci" ve volejbalu skončili třetí za Sokolem Jinonice a Sokolem Luzern. A že také ostatní přítomní sokolové z Vídně si sportovně vedli velmi dobře.

Slíbila jsem napsat článek o letošním srazu, ale po pravdě řečeno, z bufetu jsem si mohla jen tu a tam odskočit, abych povzbudila své dva vnuky nebo náš vídeňský volejbalový "manšaft". Sledovat veškeré soutěže bylo nemožné. Sokolská župa švýcarská již umístila na své webové stránky velké množství fotografií a nepochybuji, že tam najdete i výsledné tabulky:

©Fotografie vpravo poskytla Sokolská župa Švýcarská.

©Fotografie nahoře, br. René Seliger

©Fotografie dole: Sokolská župa Švýcarská

Pondělí patřívá již společenským událostem, v našem případě polní mši svaté za dr. Miroslava Tyrše a následnému průvodu k pamětním deskám. Ale o tom vám zde poreferuje br. Seliger, kterému teď předávám slovo.

Po dvou dnech plných sportovních her, soutěží a večerů u táboráku jsme se na svatodušní pondělí sešli ve společenském sále místní školy v Oetzu, abychom slavnostní mší svatou vzpomenuli na Dr. Miroslava Tyrše a všechny zemřelé sokoly. Na začátku nás uvítal starosta Sokolské župy švýcarské br. Petr Chour, který zhodnotil několika větami letošní sraz, poděkoval nám za účast a předal slovo ses. Ing. Haně Moučkové, starostce ČOS, která nás pozdravila a pozvala v příštím roce na Všesokolský slet do Prahy.

Následovala mše svatá, kterou celebroval br. páter Bohuslav Švehla z České duchovní služby Mnichov a čestný člen Jednoty Sokola Mnichov. Texty písní byly vybrány v sokolském duchu a tak jsme zpívali s nadšením. V přímluvách jsme se modlili za zdárnou budoucnost světového sokolstva i za zemřelé sokoly. Po sv. přijímáni a závěrečném požehnání byl polní oltář přenesen stranou a pódium se uvolnilo pro další slavnostní akt, který byl pro mnohé milým překvapením.

Starosta Zahraniční obce sokolské a starosta Sokolské župy rakouské Dr. Tomáš Frey-Materna a starostka ČOS ses. Ing. Hana Moučková totiž předávali Zlaté medaile zasloužilým členům Sokola. In memoriam byla udělena Zlatá medaile zemřelému Vladimíru Benešovi, bývalému členovi Jednoty Sokola Mnichov a spoluzakladateli každoročních srazů v Oetzu. Vyznamenání převzal Zdeněk Hanzl, bývalý starosta Jednoty Sokol Mnichov. Dále ocenění převzali osobně: br. Jan Václav Trunčík, bývalý náčelník a starosta Jednoty Sokol Mnichov a spoluzakladatel zájezdů do Oetzu a starosta Sokolské župy švýcarské br. Petr Chour.

Na závěr vystoupil sokolský "Pěvecký klub seniorů RETRO" z Prahy 7, pod vedením ses. Zdeny Součkové, který měl v repertoáru i několik lidových písní, které jsme mohli zpívat společně s ním. Velké ovace a potlesk toto vystoupení o maličko protáhlo, takže se uctění památky Dr. Tyrše posunulo o čtvrt hodiny. Proto byl sraz praporečníků a účastníků slavnostního pochodu u dřevěného mostu přes řeku Aachu stanoven přesně na hodinu dvanáctou.

Sokolky a sokolové v krojích a slavnostních uniformách se srocovali s prapory a věnci ve stínu stromů lemujících divokou a hlučnou řeku Aache a s nimi se i ostatní členové Sokola s dětmi a přáteli připravovali na asi jeden kilometr dlouhý pochod k pomníku, na místo, kde bylo kdysi nalezeno mrtvé tělo utonulého Dr. Tyrše.

Po cestě průvod míjel sokolskou lípu "Libuši", věnovanou pražskou sokolskou TJ Pankrác v roce 2014, které se na březích bujné řeky očividně dobře daří. Jakmile praporečníci dorazili k turistické dřevěné lávce zvané "Wellerbrücke", celý průvod se zastavil. Na místech, kde spoluzakladatel Sokola a sokolského hnutí nechal svůj život, byly nad zuřivou horskou vodou, po obou stranách lávky, vztyčeny k jeho poctě sokolské zástavy zúčastněných sokolských jednot.

Poté se průvod vydal k nedalekému balvanu, na kterém jsou připevněny pamětní bronzové desky věnované od různých sokolských žup a obcí z celého světa. Zde bylo proneseno několik slavnostních slov, položeny věnce s trikolórami a zazněly hymny obou našich národů, česká a slovenská.

Na závěr nesměla chybět ani památná fotografie, takže se to kolem památníku hemžilo lidmi a dětmi a všichni se předháněli v tom, kdo uzme to nejlepší místo k fotografování. Náročné svatodušní dopoledne zvládli sokolové na jedničku a protože dalším bodem programu byla už jen cesta domů, nezbývalo nám nic jiného, než se rozloučit a slíbit si navzájem, že se za rok opět v Oetzu sejdeme. Nazdar!

Text pro VSL: Nela Štěrbová a René Seliger, 30.05.2023

Pomalu, ale jistě se blíží letos již čtyřicáté osmé setkání Sokolů v tyrolském Oetzu. V jeho pořadatelství se pravidelně střídají Sokolská župa rakouská, Sokol Mnichov a Sokolská župa švýcarská. Tentokrát jsou na řadě Švýcaři.

Sokolská setkání v překrásném horském prostředí tyrolského Oetzu mají již dlouhou tradici. Nebýt nucené dvouleté přestávky z důvodu pandemie covidu, bylo by letos toto setkání již padesáté.

Po celá léta se veškeré naše sportovní aktivity odehrávaly na louce v Piburgu, malebné osadě nad Oetzem. Bohužel jsme v loňském roce o louku rozhodnutím majitele využít ji k vlastnímu podnikání, přišli. Svaz turistů v Oetztalu sokolům jako náhradu nabídl dětské hřiště přímo v obci Oetz. Byla to velká výzva pro župu rakouskou, která sraz organizovala v úplně nových podmínkách. Loňská účast a následný ohlas byly víc než potěšující. Nikdo si loni nepomyslel, že hřiště i cesta kolem něho budou za rok z důvodu nebezpečí sesuvu skály uzavřeny. Švýcarští sokolové stojí letos, podobně jako my v loňském roce, před stejným úkolem - totiž, opět ve změněných podmínkách uspořádat sraz, který si s těmi předchozími nezadá a na který budou účastníci ještě dlouho vzpomínat.

Pro účast není třeba být zdatným sportovcem. Program nabízí i různé hry a soutěže pro děti i dospělé, ke srazu patří tradičně dva večerní táboráky s opékáním vuřtů a společným zpěvem - obvykle za doprovodu několika kytar. Shrnula bych to slovy: Kdo to nezažil, neví o co přišel. Zvu vás tedy především jménem župy švýcarské do Oetzu ve dnech 27. - 29. května 2023. Přátelské prostředí a dobrá nálada zaručeny!

Text pro VSL: Nela Štěrbová 04.05.2023

Na letošní (2022) tradiční sokolské (v pořadí již 47.) setkání v Oetzu jsme se náramně těšili. Vždyť jsme se neviděli od toho posledního o Letnicích 2019. Konečně jsme se zase mohli vydat na cestu do malebného horského údolí Oetztal!
V organizování se pravidelně střídají tři sokolské župy: Rakouská, Švýcarská a Sokol Mnichov. Letos byli na řadě ,,Vídeňáci" a neměli to tak docela snadné. Sraz se totiž poprvé nekonal na nám již dobře známém místě, na louce v Piburgu, nýbrž na nově přiděleném dětském hřišti v blízkosti tamějšího sportovního stadionu.

Úkoly jsou vždy již dopředu rozděleny: muži se v sobotu ráno rozjedou auty naloženými až po střechu (ba i s truhlou na střeše) na místo konání, zatímco ženy se vrhnou na regály supermarketu, aby jednak zásobily bufet, jednak se postaraly o stravu pro následující dva sportovní dny. Když jsem se konečně dostala na hřiště, velký stan byl již postaven a stejně tak bylo připraveno i volejbalové hřiště. Dovezené sudy piva a nealkoholické nápoje čekaly vyrovnané ve stanu. Na určeném místě hloubili dva bratři díru pro vlajkový stožár. Bratr náčelník již také "úřadoval". Vybaloval zvukovou aparaturu, přijímal přihlášky na volejbalový turnaj a připravoval vše na oficiální zahájení dle programu ve 14:30 hodin.

Děti se výborně zhostily vztyčení sokolské vlajky za zvuku Sukova pochodu "V nový život", br. náčelník pronesl uvítací řeč a zanedlouho již bylo slyšet povzbuzující výkřiky diváků kolem volejbalového hřiště. Mix-volejbal jako hlavní sportovní disciplína srazu byl odstartován. Kdo nesledoval turnaj, mohl si v různých časech dle programu vyzkoušet lukostřelbu, vrh koulí, šipky,,,mölky", žebříčkový golf; zkrátka vybrat si, v čem by později mohl soutěžit. Ani naši nejmenší účastníci nepřišli zkrátka. Pro ně ses. náčelnice připravila množství her a soutěží, za které byly odměňovány čokoládovými medailemi.

Celé sobotní odpoledne a celá neděle byly věnovány sportovnímu klání, které jen občas přerušil bratr náčelník přivítáním některého z významných hostů, jakou byla např. starostka České obce sokolské sestra Moučková, starosta župy Rakouské br. Frey-Materna, který kvůli nepředstavitelně silnému provozu nestihl dojet včas na zahájení, či páter Švehla z Mnichova, který již tradičně v Oetzu slouží polní mši za zakladatele Sokola Dr. Miroslava Tyrše, který zde v roce 1884 zahynul.

Nedělní dopoledne je věnováno běžeckému závodu ve třech kategoriích: muži, ženy, děti. Jeho trasa musela být kvůli změně místa konání nejprve nově určena, čímž se "běh kolem Piburgského jezera" změnil na "přespolní běh". Mezi běžci bylo mnoho volejbalistů, takže sotva doběhli a trochu se vydýchali, už nastupovali k dalším zápasům.

Zatímco sobota se co do počasí vydařila lépe, než jsme očekávali, v neděli navečer se zatáhlo, bouřka a liják přerušili volejbalový turnaj. Zápas o třetí místo se nekonal, Vídeň jako pořadatel galantně přenechala 3. místo svému soupeři. Jistěže má každý radost z úspěchu a získání nějaké medaile, ale na srazech v Oetzu nám jde především o to zúčastnit se, užít si sportovní náladu a radost z toho, že jsme se zase mohli vidět a popovídat si. A to se pak už dělo u dvou večerních táboráků, kde se opékaly buřty, a protože v sobotu bylo vskutku krásné počasí. Také pivo šlo dobře na odbyt. Kde se vzal, tu se vzal, objevil se písničkář a kytarista Ľubor Hraník z Mnichova a postaral se o neskutečně krásnou atmosféru celého večera, který skončil hodinu po půlnoci. Jeho široký repertoár dětských, táborových i populárních písní chytil za srdce snad každého. Prostor před stanem se na dlouhé hodiny proměnil v taneční parket. Ani během uplakaného nedělního večera dobrá nálada účastníky neopustila. Oblíbený kytarista sice musel z pracovních důvodů odjet, ale br. náčelník měl v záloze nepřeberné množství reprodukované hudby a bylo obdivuhodné, že ani stále plačící obloha tanečníky nezahnala.

Mokrý nedělní večer nám neudělal čáru přes rozpočet. Táborový oheň se konal a při něm i důležité vyhlašování vítězů jednotlivých soutěží. Úžasná atmosféra radosti ze získaných medailí a diplomů, cvakání spouští fotoaparátů... A hudba vyhrávala dál, dál se zpívalo a tančilo až do půlnoci. Pondělní dopoledne patřilo polní mši svaté a následnému průvodu dle možností v sokolských krojích či vycházkovém sokolském oblečení, se sokolskými historickými prapory k Wellerbrücke, místu, kde se nacházejí tři desky uctívající památku Dr. Miroslava Tyrše. Zde byl sokolský sraz důstojně zakončen zazpíváním české a slovenské hymny a předána štafeta příštímu organizátorovi srazu 2023 a to župě Švýcarské.

Zcela úmyslně neuvádím jednotlivá jména těch, kteří se o zdárný průběh setkání zasloužili. Především nechci zarmoutit toho, na něhož bych snad zapomněla. Všem ale patří veliký dík a obdiv nejen za jejich práci přímo na místě, ale za všechny přípravy, dovoz celého vybavení a pochopitelně i toho dobrého českého piva.
Řekla bych, že setkání v tomto pro nás novém prostředí se skutečně vydařilo. Lidé si na menším prostoru byli i nějak blíž. Anebo to snad bylo tou dvouletou nucenou přestávkou? To ale na výsledku nic nemění. Příští sraz se koná o Letnicích 2023, pořadatelství přebrali Švýcaři a my jim už dnes přejeme alespoň takové počasí, účast a náladu, jaké jsme zažili letos, a zároveň slibujeme, že určitě chybět nebudeme.

Text pro VSL: Nela Štěrbová 4. 7. 2022