VŠESOKOLSKÝ SLET V PRAZE

Sokolský průvod centrem Prahy byl prvním programem sletového týdne. Zahájil tak XVI. Všesokolský slet, který se konal v jubilejním roce stého výročí založení Československé republiky. Prahou pochodovalo za doprovodu několika hudebních skupin na 13 tisíc Sokolů z celého světa. V čele průvodu šli krojovaní Sokolové s historickými sokolskými prapory, následovali Sokolové ze zahraničí včetně zámoří - USA a Austrálie - a dále nekonečný průvod sokolských žup z celé České republiky.

XVI. všesokolský slet máme tedy za sebou. Byl nádhernou přehlídkou hromadných skladeb a výsledkem několikaměsíční práce v sokolských jednotách a župách. Ovšem pro některé – a teď mám na mysli především autory jednotlivých skladeb – trvala příprava na slet možná i několik let. Ono totiž určitě není snadné vymyslet zase zcela jiné cviky, kroky a především novou choreografii. Autoři musejí oplývat zatraceně dobrou představivostí, aby ze stovek cvičenců vytvořili tak nádherné a působivé formace na ploše stadionu, jako byly ty letošní.

A když jsou skladby hotové, musejí je větší skupiny Sokolů nacvičit, aby je pak zhruba rok před sletem představily cvičitelkám a cvičitelům. Ti z nich vyberou pro ně tu nejvhodnější a začnou s vlastním nácvikem. Česká obec sokolská organizuje pro každou skladbu 2-3 nácvičné srazy v Praze.

Také tři sestry ze Sokola Vídeň se jednoho takového srazu zúčastnily a celou skladbu do sebe takříkajíc nasoukaly během jednoho a půl dne. Byla to skladba pro starší členstvo s názvem "Princezna republika". Jak jinak, vždyť XVI. slet se konal právě v roce 100. výročí založení Československa.

Díky s. Ireně Floriánové, která tuto skladbu ve Vídni nacvičovala, jsme namísto dalšího nácviku v Praze, pozvali autorky skladby sestry Lenku a Blanku Kocmichovy k nám do Vídně. Věnovaly nám několik hodin svého drahocenného času a odstranily chybičky, které se do nácviku vloudily.

Zvláštní obdiv zasluhují dvě Zorky – matka a dcera - z daleké Sydney v Austrálii, které se skladbu naučily zcela samy a prvně si ji zacvičily teprve ve Vídni s naším celkem bezprostředně před odjezdem na slet do Prahy.

Mám za sebou již několik sokolských sletů a pokaždé, když stojím na ploše, tentokrát s téměř dvanácti stovkami dalších v "Princezně republice", běhá mi mráz po zádech a dojetím se hrnou do očí slzy. A tady si s dovolením vypůjčím podtitulek článku paní Marcely Matějkové z minulého čísla VSL: "Kdo to neviděl a nezažil, nepochopí".                                                                        Text pro VSL:  Nela Štěrbová, 6. 7. 2018