Dr. MIROSLAV TYRŠ

Dr. Miroslav Tyrš, zakladatel Sokolského hnutí, * 17. 9. 1832 v Děčíně  + 8. 8. 1884 Oetz v Tyrolsku
Dr. Miroslav Tyrš, zakladatel Sokolského hnutí, * 17. 9. 1832 v Děčíně + 8. 8. 1884 Oetz v Tyrolsku

Miroslav Tyrš (narozen jako Fridericus Emanuel Tirsch) (17. září 1832 Děčín – 8. srpna 1884 Oetz) byl český národní obrozenec německého původu, kritik, historik umění, estetik a univerzitní pedagog. Podílel se na vzniku organizovaného tělocvičného hnutí v Čechách, zejména na založení Sokola, a je autorem českého tělocvičného názvosloví.

Narodil se v německojazyčné rodině lázeňského a panského lékaře MUDr. Jana Vincence Tirsche na děčínském zámku. Jeho dědeček z otcovy strany – zedník Karel Tirsch – pocházel z Krbice (Körbitz), německojazyčné, dnes již zaniklé obce. Matka Vincencie Tirschová, rozená Kirschbaumová, i otec pocházeli z Čech, ale mluvili německy. Rodina žila v Děčíně pouhé čtyři roky, protože v roce 1836 se otec nakazil tuberkulózou a odešel s rodinou k příbuzným do Döblingu u Vídně, kde ještě téhož roku zemřel. Matka se synem se uchýlila k příbuzným do Kropáčovy Vrutice na Mladoboleslavsku, ale v roce 1838 zde zemřela. (Na tuberkulózu zemřely v útlém věku i obě Tyršovy sestry.)

Od šesti let byl vychováván v české vlastenecké rodině strýce z matčiny strany v Kropáčově Vrutici, později ve Stránově.

V roce 1841 se přestěhoval do Prahy ke strýci Antonínu Kirschbaumovi a začal studovat. Zprvu na dvoutřídní triviální škole u Maltézů, pokračoval na malostranském gymnáziu. Zde se začal zajímat o studium antické kultury.

Od dětství měl chatrné zdraví, a proto na radu svého lékaře začal v Praze cvičit. Navštěvoval tělocvičný ústav Schmidtův a později ústav Jana Malýpetra.

Mladého Tyrše, tehdy šestnáctiletého, velice ovlivnila jednak revoluce v roce 1848, jednak humanitní studijní orientace, a proto se rozhodl přestoupit na tehdy nejlepší střední školu klasického zaměření, na akademické gymnázium, které bylo mimo jiné i díky svým prefektům (Klicperovi a Jungmannovi) orientováno vlastenecky. Po absolutoriu školy Tyrš odešel studovat na přání příbuzných na právnickou fakultu Karlovy univerzity. Práva jej nebavila, a proto přestoupil na filozofickou fakultu, kde studoval filozofii a estetiku. Chtěl získat vzdělání všestranné, věnoval se i studiu matematiky a anatomie. V roce 1855 studia ukončil. Neměl však peníze, a proto se stal vychovatelem synů továrníka Eduarda Barthelmuse v Novém Jáchymově u Berouna. S jeho syny cvičil, ve volných chvílích pracoval na českém tělocvičném názvosloví. V nedaleké myslivně se seznámil s Jindřichem Fügnerem. V roce 1860 byl v Praze promován doktorem filozofie (PhDr.) a rok poté, po pádu Bachova režimu, se do Prahy odstěhoval. Žil skromně z nevelkého platu cvičitele soukromého tělocvičného ústavu.

Zpočátku Tyrš projevoval více různých zájmů, nesoustředil se na určitý vědní odbor. Původně se chtěl věnovat filozofii (do Riegrova naučného slovníku přispíval filozofickými hesly, pracoval na Dějinách filosofie), ale od začátku 70. let 19. stol. převážil jeho zájem o výtvarné umění a estetiku. Kvůli studiu výtvarných technik podnikl studijní cesty do Německa, Francie a Anglie.

Po smrti svého přítele Jindřicha Fügnera se zamiloval do Fügnerovy dcery Renáty (1854–1937), kterou vzdělával jako domácí učitel a do jisté míry vychovával. Postupně se natolik sblížili, že se 28. srpna 1872 vzali. Svatbu mohli uskutečnit, až když ke sňatku dala svolení matka a poručník. Brzy po svatbě se u Tyrše objevily první příznaky duševní nemoci, s níž se odjel léčit do zahraničí. Renáta Tyršová spolupracovala s manželem při jeho odborné činnosti, při zahraničních studijních cestách aj.

V roce 1880 se Tyrš habilitoval pro dějiny výtvarného umění na pražské České technice (spisem Laokoon, dílo doby římské) a rok na to byl zde jmenován docentem. Ve studijním roce 1882–1883 přednášel metodologii dějin umění. Zároveň se ucházel o místo na české Filozofické fakultě Karlovy Univerzity. Ovšem po prvním všesokolském sletu (Jubilejní slavnost Sokola Pražského 1882) mu úřady podmínily možnost učit na univerzitě rezignací na činnost v Sokole. Po těžkém rozhodování podmínku splnil (předpokládal, že po dvacetileté činnosti je už Sokol natolik samostatný, že může pracovat bez jeho vedení, což se ukázalo jako správné). V říjnu 1883 byl jmenován soukromým docentem a od 1. ledna 1884 mimořádným profesorem s platem 1200 zl. ročně.

Roku 1884 jako redaktor časopisu Zlatá Praha uzavřel smlouvu s Ottovým nakladatelstvím na vydání Dějin výtvarných umění, z nichž stačil odevzdat první část, než zemřel.

Tyrš se významně účastnil českého kulturního i politického života. Stal se předsedou výtvarného odboru Umělecké besedy a byl členem poroty pro sochařskou výzdobu Národního divadla. Několikrát kandidoval za mladočechy a byl od roku 1869 volen poslancem českého zemského sněmu. V roce 1873 se stal i poslancem říšské rady. V doplňovacích zemských volbách v září 1882 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii městskou, obvod Dvůr Králové, Náchod, Hořice, Nové Město n. M. Je uváděn jako mladočeský kandidát. Ovšem Tyrš krátce před volbami veřejně oznámil, že kvůli pracovnímu vytížení nemůže mandát přijmout. Své vyjádření zopakoval i po volbách.

Ni zisk-ni slávu!

Věčný ruch a věčná nespokojenost!

Osobnost nic, celek vše!

V zdravém těle zdravý duch!

Až na nejvyšší metu!

Kde stanutí, tam smrt!


Bratři a druhové - Co chceme? Kam směřujeme?

Jak se k cíli brát s rychlostí bezpečnou a ve všem rozváženou?

Co je sokolský úděl v práci vespolné? Co je pravý náš úkol v životě národním?

Jak máme o tom přesvědčení, jaké zásady tu pokládáme za platné pro všechen postup k dokonalosti v oboru vlastním, pro všechno počínání pravým duchem prodchnuté - to máme za vhodné, ba přikázané, napřed nejen obvyklou frází odbýt, nýbrž šíře vyložit a hlouběji zdůvodnit.

Přistupme ihned ke středu celé věci!

Nikoli každý o sobě jako jednotlivec, ba ani ne jen v různých jednotách, ale společnou podporou a snahou chceme svůj úkol řešit, a to nejen ve prospěch svůj vlastní nýbrž na zdar všeho našeho národa.

A jak tedy při všem konání a rozjímání sluší míti na zřeteli především tři svazky postupně širší a širší: nejprve svazek v jednotlivém spolku, pak svazek mezi veškerým Sokolstvem a na konec i ten, jenž nás všechny víže k celému národu.

Dr. Miroslav Tyrš: Náš úkol, směr a cíl.

Psáno roku 1870 při pobytu ve Švýcarsku.

Zakladatel Sokola

Tyrš se "do české historie … zapsal především jako spoluzakladatel (16. 2. 1862) a vůdčí ideový i organizační činitel Sokola (i jako tvůrce českého tělocvičného názvosloví); byl rovněž iniciátorem prvního všesokolského sletu v r. 1882. Přál si, aby sokolství v duchu starořeckého ideálu kalokagathie pěstováním tělesné zdatnosti a brannosti přispívalo k harmonickému rozvíjení lidské osobnosti a národní kultury."

Byl jedním ze zakládajících členů tělocvičného spolku Sokol Pražský na jaře roku 1862. Byl v letech 1862 až 1864 jeho prvním tělocvičným (a placeným) náčelníkem a práci se věnoval naplno. "Do stanov Sokola se promítlo i jeho vlastenecké a demokratické smýšlení." Roku 1863 navrhl vytvořit "Sbor pro vzájemnost československých spolků tělocvičných" a svolat všechny cvičitele, avšak to mu rakousko-uherské úřady nepovolily a byl i policejně vyšetřován.

Spolu s kolegy navrhl uspořádat první slet sokolů již roku 1866, i tento záměr byl úředně zakázán. Když bylo v roce 1871 vydáno první číslo časopisu Sokol, uveřejnil v úvodu stať Náš úkol, směr a cíl. V době příprav oslav 20. výročí založení Sokola navrhl uspořádat veřejné cvičení s průvodem Prahou. Prvotní návrh pak rozšířil na uspořádání sjezdu všech sokolských jednot z Čech a Moravy s přizváním bratrských spolků ze světa (1. Všesokolský slet).

V únoru 1882 předložil cvičitelskému sboru Sokola Pražského základní sokolský dokument Základové tělocviku (dokončil Vilém Kurz), později nazývaný "Tyršova soustava", který se stal i základem sestav pro sletová cvičení. Stanovil také sokolské zásady (síla a mužnost, činnost a vytrvalost, láska k volnosti a vlasti, dobrovolná práce a kázeň, vzájemný bratrský vztah členů).

Tragické úmrtí

Při ozdravném pobytu v Oetzu utonul v říčce Oetztaler Ache u osady Habichen v Tyrolských Alpách. Jeho tělo bylo nakrátko pohřbeno v Oetzu. Okolnosti jeho úmrtí nebyly nikdy zjištěny.

Miroslav Tyrš je pohřben na Olšanských hřbitovech a sdílí zde mohylu společně s Jindřichem Fügnerem.

Zdroj: Text a Fotografie - Wikipedie, eSbirky.cz NM a Sokol Wien.