DĚJINY SOKOLSKÉ ŽUPY RAKOUSKÉ

V roce 1862 vznikla první Sokolská jednota v Praze – Sokol Pražský, na jejímž vzniku měli podstatnou zásluhu Dr. Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner. Ani ne o 5 let později se začal tvořit první sokolský spolek ve Vídni.

1867 - 3. března se konala první a ustavující valná hromada a vzniká 25. sokolská jednota vůbec. Sokol Vídeňský patří mezi nejstarší české spolky ve Vídni.

1887 - Název jednoty byl změněn na "Jednota Sokol Vídeňský". Po 21 letech trvání první jednoty došlo k rychlému rozvoji Sokola a byly zakládány další jednoty a to:

1888 - Jednota Vídeň-Pětidomí (Fünfhaus) "Sokol Tyrš" XV. okres

1889 - Jednota Vídeň-Hernals "Sokol Fügner" XVII. okres

1892 - Jednota Vídeň-Favoriten "Sokol Favoritský" X. okres

Ve dnech 12. a 13. března 1892 oslavila první Jednota Vídeňská své 25. jubileum. V její čelo nastoupil nový starosta Dr. Emanuel Březina, člověk rozhodný. Byla to šťastná volba pro vídeňské Sokolstvo. Tehdy se zrodila myšlenka spojit jednoty v jeden celek. To bylo velmi důležité, protože tehdejší politická situace nebyla Sokolské myšlence příliš nakloněna. V pevném celku se však lépe čelilo nepřízni doby.

1893 - Jednota Vídeň-Leopoldau "Sokol Leopoldovský" II. okres

1894 - 18. března byla založena "Sokolská župa Dolnorakouská" - která existuje po dnes jako župa Rakouská, která byla taktéž nazývána dočasně Vídeňská. Ale k dnešku byla cesta ještě dlouhá, svízelná, časem i nebezpečná a spojená s mnohými ztrátami.

Pod vedením župy Dolnorakouské pak vznikaly další jednoty:

1896 Jednota Vídeň-Floridsdorf "Sokol Floridsdorfský" XXI. okres

1899 Jednota Vídeň-Margareten "Sokol Podlipný" V. okres

1900 Jednota Vídeň-Landstrasse "Sokol Havlíček" III. okres

1901 Jednota Vídeň-Alsergrund "Sokol Alserovský" IX. okres

1906 Jednota Vídeň-Donaustadt "Sokol Podunajský" XXII. okres

1907 Jednota Vídeň-Simmering "Sokol Simmering" XI. okres

1908 byla usnesením župy změněna všechna jména na "Sokol Vídeň" s číslem okresu.

A následovaly další jednoty:

1910 Jednota "Sokol Vídeň XVIII"

1922 Jednota "Sokol Vídeň XII"

Mimo Vídeň byly založeny ještě jednoty:

1907 Jednota "Sokol Dolní Velenice" (dnes České Velenice)

1908 Jednota "Sokol Poštorná -Atzgerdorf"

Mimo svazek župy existovala krátkou dobu jednota ve Štýrském Hradci - Graz

Doba kolem roku 1910 byla pro Sokolskou župu Dolnorakouskou dobou rozkvětu. Počet členstva dosáhl závratné výše a to více jak 30.000 členů.

Nemohu Vám vypočítat všechny sokolské podniky, které se konaly až do osudného roku 1938. Vzkvétalo české školství ve Vídni a vzkvétala tím i činnost sokolská.

Rok 1941 přinesl absolutní konec. Školy zavřeny, spolky rozpuštěny a jejich majetek byl zabaven. To byl první krok k likvidaci české menšiny ve Vídni. V řadách sokolských došlo stejně tak jak v ostatních spolcích k bezohledné persekuci, která končila mnohdy nelidským pronásledováním a smrtí našich hrdinů.

Rok 1945 pak přinesl osvobození Vídně. Cena však byla vysoká. Tělocvičny z velké části v ssutinách, členstvo těžce postiženo. Mnozí hned po skončení války pomýšleli na návrat do Československa, zbylí měli co dělat s přežitím a zajištěním svého denního života.

A přece na sklonku roku 1945, kdy ve Vídni chybělo vše, co dnes pokládáme za samozřejmé - teplo, světlo, voda - sešla se skupina Sokolů-nezmarů, kteří začali rokovat o novém začát-ku. První schůzka se uskutečnila v spolkové místnosti Stumpergasse 1 ve Vídni VI-Gumpendorfu. Účastníci - sestry Čásenská, Kympergerová a bratři Bílek, Kymperger, Pakosta, Polák, Šmrha a další se dostavili pěšky, mnohdy až z druhého konce Vídně. Hodinové pochody na schůzky nebyly vzácností - nebylo dopravních prostředků. Ale nikdo si nestěžoval. Schůzky se konaly dopoledne, protože po 20. hodině byl zakázán pobyt na ulici.

Když z jara roku 1946 polevily mrazy - nikde nebyla možnost k vytápění místností - začínaly první cvičební hodiny ve školách v Marchettigasse, Quellenstrasse, Erlgasse a Beheim-gasse. I sokolské hřiště a koupaliště v Kierlingu se znovu přihlásilo k životu.

Na podzim roku 1946 a během roku 1947 se počal normalisovat život, ovšem za podmínek, které jsou dnes nepředstavitelné. Ještě dávno nebyly odstraněny válečné škody, nejistota cizímy vojsky obsazeného města byla větší, nežli kdy jindy. Ale sokolovalo se, a na obzoru se objevila naděje XI. Všesokolského sletu 1948 v Praze. Nikdo si tehdy nedovedl představit za jakých okolností a s jakými následky bude slet pořádán. Krátká doba pomyslné svobody a lepšího zítřku náhle skončila únorem 1948.

Poválečná reemigrace nám způsobila veliký úbytek členstva. Odešla jedna celá generace a zanechala mezeru, kterou se již nikdy nepodařilo zaplnit. I když následovaly emigrační vlny let 1948 a 1968, nedošlo k znatelnému a stabilnímu vzrůstu počtu našeho členstva. A problematika fysického stáří způsobila své.

Rušením a slučováním Jednot jsme dospěli k dnešnímu stavu - počet se zmenšil z kdysi 14-ti na dnešní stav - 8 Jednot.

V roce 1948 došlo v Praze k násilné změně tamnějších politických poměrů, která znamenala konec Sokola v Československu. Naše župa se stala přez noc hlavním nositelem myšlenky svobodného Sokolstva v Evropě. Postupně se vytvářely základní prvky pro založení Ústředí československého Sokolstva v zahraničí, které pak bylo skutečně v roce 1950 založeno v USA. Čelní činitelé bývalé ČOS - sestry Marie Provazníková, Jarmila Uhlířová a bratr Dr.Antonín Hřebík se o to plně zasloužili.

Rok 1952 byl pak zase jednou mezníkem v životě naší župy. Ukončili jsme vazbu k ještě existující, ale komunisty ovládané ČOS. Stali jsme se členem "Ústředí československého Sokol-stva v zahraničí". Tím jsme jasně vytyčili náš úkol, směr a cíl.

Na mimořádné a velmi rušné valné hromadě župy dne 12. července 1952 v Národním domě Turnergasse (XV.okres) došlo k odloučení 4 jednot, které z různých důvodů hledaly spolupráci s Prahou.

Jedna jednota našla dosti brzo cestu zpět do župy. Nejstarší jednota - "Sokol Vídeň I" - a "Sokol Vídeň V" spojené svého času v jednotu "Sokol Vídeň I/V" společně s jednotou "Sokol Vídeň X" cestu zpět do župy nenašly. Dnes ovšem jsou všechny jednoty opět členem "Sokolské župy Rakouské".

Na vzdor všem snahám a pokusům o rozvrat a neúspěch jsme se úspěšně zúčastnili pořádání sedmi Sokolských Sletů Svobodného Sokolstva v zahraničí a jiných podniků, I když tehdy nebyla vyhlídka na podstatnou změnu, nikdy jsme nezaváhali a neustáli v "sokolčení". Naše vytrvalost byla odměněna. V lednu 1990 jsme se mohli zúčastnit ustavujícího sjezdu Československé obce sokolské v Praze. Událost, která se po desetiletí zdála být nemožnou.

Rok 1990 se stal mezníkem a kulminačním bodem. Neočekávaný ruch se zmocnil nás všech VII. Slet československého Sokolstva v zahraničí nabyl neočekávanou aktualitu - sestry a bratři z Československa se mohli svobodně zúčastnit Sletu v Paříži. Naše před-sletové cvičení ve Vídni v Budozenteru se stalo prvním neočekávaným triumfem svobodného Sokolstva. Více jak 25 autobusů přijelo z jižní Moravy a Čech se Sokoly, kteří využili první příležitost účasti na Sokolském před-sletovém cvičení. Ať už jako cvičící nebo jen diváci. A euforie pokračovala. V roce 1994 započaly přípravy XII. Všesokolského sletu v Praze.

Začátkem července 1994 se stal dlouholetý sen skutečností. Jeli jsme do Prahy na Slet! Pochodovali jsme Prahou ve slavnostním průvodu, vstupovali Branou borců na Strahovské sletiště, sledovali z tribuny dění na cvičební ploše, hned pod prezidentskou lóží, kde svého času sledoval dění sám Tomáš Garrigue Masaryk. Minulost našla pokračování v přítomnosti. Nesmíme však přehlédnout že odstup 40-ti let způsobil různé změny v názorech a zvyklostech společenského života. Je na nás upravit naše jednání a náš postoj tak, aby Sokol i v budoucnu mohl obstát nárokům doby.

Budeme v tradici pokračovat a ukážeme, co Sokol dokáže. Slibné omlazení našeho cvičitelského sboru a vzrůst majetku nám k tomu dávají předpoklady!

Dále bych chtěl poděkovat sestře župní náčelnici Dr. Frey-Maternové za to, že mi umožnila použít její diplomové práce k sestavení historických dat mého projevu.

NAZDAR!

Slavnostní projev župního starosty Dipl.-Ing. Jiřího Nováčka ku 120. valné hromadě Sokolské župy Rakouské, dne 20. dubna 1996.

Historii celého SOKOLA najdete do detailu na stránce ČOS.

1989 - 2009 Dvacet let svobody

Události roku 1989 byly pro náš Sokol historické. Od roku 1950 jsme neměli žádný kontakt s ČOS, která byla tehdy komunisty zlikvidována.

Tato likvidace se projevila i u nás nevítanými změnami. Na mimořádné valné hromadě v létě roku 1951 došlo k nepěkným scénám, když zástupci dvou jednot žádali, abychom se stali členy tehdejší nově zřízené komunistické ČSTV. Tehdy velmi rušná valná hromada župy Rakouské rozhodla, že nemáme zájem být členem ČSTV. To vedlo k narušení našeho celku. Jednoty Sokol Vídeň I/V a X a dočasně i Sokol Vídeň II vyjádřily svůj nezájem o členství v Sokolské župě Rakouské a bouřlivě opustili valnou hromadu. Sokol Vídeň II se však zanedlouho vrátil do našeho celku, protože nesouhlasil s komunistickým režimem v ČSTV.

Sokolská župa Rakouská uznala existenci Ústředí československého sokolstva v zahraničí se sídlem v Curychu, ve Švýcarsku, ve Francii, v Anglii, v západním Německu a ve Švédsku. Naše členství bylo velmi úspěšné a dalo nám plnou náhradu za členství v ČOS.

Pracovali jsme velmi úspěšně, i když nám hrozilo násilí komunistů - Vídeň byla tehdy obsazená sovětskou armádou, která nerada viděla členství v zahraničních spolcích, které byly jasně proti komunismu. Na naši činnost pravidelně útočilo komunistické Sdružení Čechů a Slováků ve Vídni. Nebylo podniku Župy a Ústředí, na který by komunisté nereagovali štvaním a pomluvami. Pravidelně v létě, když naše sokolská činnost vrcholila ve veřejných cvičeních a sletech Ústředí - bylo jich celkem pět -, organizovali komunisté zdarma pobyt mládeže v táborech, zájezdy do Československa a jiné podobné akce - jen aby nám ubrali zájemce o naše podniky. Nikdy nechyběly štvavé články v komunistickém tisku jak v menšině, tak i v Československu. Úspěch těchto akcí však nebyl příliš veliký.

Když v roce 1989 došlo k rozpadu komunismu v Československé socialistické republice, nastalo obnovení svobody, a tím i znovuzrození České obce sokolské. Dne 6. ledna 1990 byla v Praze obnovena Československá obec sokolská na prvním veřejném zasedání, kterého jsme se zúčastnili s velkým nadšením a nadějemi do budoucnosti. Pro nás úspěšné bylo uznání Ústředí čs. sokolstva v zahraničí. Následoval srdečný rozvoj bratrství s župami a jednotami ČOS.

Návrat členství do ČOS však již nebyl možný, protože jak ČOS , tak i zahraniční Sokol během posledních padesáti prošel zcela různými situacemi. Spolkové zákony jednotlivých států, ve kterých žijeme, jsou různé a mnohdy ani nedovolují členství v cizině bez ztráty různých existenčních výhod. Proto jsme zůstali bez dalších změn a žijeme ve spolkovém prostředí našich států. Pouze přátelské styky jsou možné. Založili jsme Zahraniční obec sokolskou, která nás volně sdružuje, aniž bychom jednali protizákonně. Jsme členem Svazu světového sokolstva v Praze - SSS, který nám umožňuje kontakty, aniž bychom se museli nějak vázat.

Jednota X přistoupila zpátky do Sokolské župy Rakouské v roce 1992, jednota I/V v roce 1996. Od té doby je župa kompletní.

Posledních dvacet let nám přineslo pozitivní přítomnost. Dostali jsme od ČOS darem jejich pozemek v Angeligasse - za komunismu tento majetek jaksi upadl do zapomenutí - a mně se podařil veliký úspěch. Zápis v pozemkové knize Wien-Favoriten, kterým si jej vlastně přivlastnila neprávem ČSTV, byl pozměněn na původního majitele ČOS. Sokolovna, která stála na tomto pozemku, byla dosti zdevastovaná jak nacisty, tak i Rudou Armádou, ale mně se podařilo ji získat darem od ČOS pro Sokolskou župu Rakouskou. Br. Arch. Dipl.-Ing Jiří Lisner realizoval pak výstavbu nové sokolovny. Společně jsme zajistili finanční předpoklady pro její výstavbu, provoz a slavnostní zahájení v roce 2000.

Poté jsme jeli jako účastníci do Prahy na XI. všesokolský slet v Praze, který organizovala obnovená ČOS.

Jako bývalý a dnes čestný starosta Sokolské župy Rakouské mohu s klidným svědomím tvrdit, že změny roku 1989 nám přinesly vzestup. I když uvážíme, že všichni stejně podléháme pokračujícímu stáří - a tím nás ubývá - posledních dvacet let nám přineslo hodně pozitivního i řadu nových členů z bývalého Československa, kteří dnes s nadšením přebírají naše funkce - patří jim náš dík - a jsem přesvědčen, že je tím i do budoucnosti zajištěna naše existence Sokola v Rakousku.

NAZDAR !

Dipl.-Ing. Jiří Nováček, čestný starosta Sokolské župa Rakouské